Grado
znak
Poloha
Souřadnice	45°41′ s. š., 13°24′ v. d.
Nadmořská výška	2 m n. m.
Stát	Itálie Itálie
Grado
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	111,3 km²
Počet obyvatel	7 658 (2023)[1]
Hustota zalidnění	68,8 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.comune.grado.go.it
Telefonní předvolba	0431
PSČ	34073
Označení vozidel	GO
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grado (Gravo; Grau; Gradus^[2]) je město v severovýchodním italském regionu Furlansko-Julské Benátsko. Nachází se na ostrově a přilehlém poloostrově Jaderského moře mezi Benátkami a Terstem.

Město bývalo rezidencí i rybářským střediskem. V současnosti je oblíbené jako turistické letovisko L'Isola del Sole („Sluneční ostrov“). Grado se také proslavilo jako lázeňské město; spolu s Marano Lagunare tvoří středisko Laguna di Marano, proslavené neznečištěnou přírodou. V Gradu se narodil Biagio Marin, básník, který o ostrově zpíval v místním benátském nářečí.

Geografie

Grado se nachází asi 70 km východně od známějšího Lignana, směrem na Terst, s nímž je spojeno pravidelnou lodní i autobusovou dopravou. Patří k nejbližším střediskům italského Jadranu při cestě z České republiky.^[zdroj?

Historie

Grado není novodobým přímořským letoviskem. Má dlouhou a bohatou historii. Počátky se datují do 2. století před Kristem, doby římského impéria, kdy bylo pod názvem Ad Aquas Gradatas^[3] nebo Aquae Gradatae přístavem vedoucím do prosperujícího města Aquileia, které leží ve vnitrozemí asi 10 km od Grada. Jeho prostřednictvím město Aquileia obchodovalo s dnešní Sýrií, Arábií, Kyprem a Malou Asií. Dnes je Grado více než rybářským přístavem vyhlášeným lázeňským městem.^[zdroj?

V 5. století, v době zániku Západořímské říše, uprchlo před nájezdy barbarských kmenů mnoho obyvatel Aquileje do Grada, a to včetně tamního biskupa Nicetase. V 6. až 12. století byly na římských základech postupně vybudovány tři chrámové stavby: v základech dochovaný sv. Jan, sv. Eufemie s baptisteriem a P. Marie delle Grazie.

Grado se také stalo domovským sídlem flotily Aquilejského patriarchátu, který do Benátek přemístil až papež Mikuláš V. roku 1451; do té doby tedy bylo Benátkám z pohledu církevní hierarchie Grado nadřazené. Z důvodů ochrany před vpádem nepřátel bylo staré město již během 14. století opevněno a pozůstatky hradebních zdí jsou na několika místech patrné na bočních stěnách domů, které byly do hradeb přistavěny.

Církevní a politický význam Grada od 2. poloviny 15. století upadal. Během sekularizace života v období osvícenství se stalo málo významnou vesnicí. Ve 2. polovině 18. století byl postaven drobný jednolodní kostel sv. Rocha (Chiesa di San Rocco).

V roce 1810 bylo Grado napadeno Angličany, kteří vypálili městské archivy a podobně si počínala o dva roky později i francouzská armáda císaře Napoleona. V roce 1815 bylo rozhodnutím Vídeňského kongresu Grado připojeno k Rakousku, kterému patřilo do roku 1918, kdy s koncem první světové války připadlo vítězné Itálii.

Památky

• Základy chrámu sv. Jana (Chiesa San Giovanni;Chiesa delle corte), byl postaven v 5. století na místě římské budovy ze 4. století; základy baziliky s apsidou, mozaikovou podlahou a kamennými sarkofágy jsou po archeologickém průzkumu zpřístupněné v Parku růží (Parco delle rose) vedle radnice (Municipio),
• Katedrála – pětilodní bazilika svaté Eufémie s byzantskými mozaikami v apsidách bočních lodí, mozaikovou podlahou a sochou anděla na věži z 15. století (anděl zvaný L'anzolo je symbolem města); neobvyklá mramorová kazatelna je završena kupolí s výklenky ve tvaru tzv. oslích hřbětů; V ambitu je instalováno lapidárium římských a středověkých fragmentů; severně stojí osmiboké raně křesťanské Baptisterium se stupňovitým vstupem do bazénku
• na náměstí před katedrálou: kamenný sloup s patriarším křížem, na vrcholu bronzový kříž papežský, který dal osadit na památku své návštěvy papež Jan Pavel II.
• trojlodní bazilika Santa Maria delle Grazie, románská stavba stojící severně od katedrály; s románskou chórovou přepážkou a cyklem románských nástěnných maleb.
• Zbytky městských hradeb – na pěší zóně, do jejich zdí přistavěné pozdější obytné domy
• Parc delle rose: památník obětí světových válek
• Vrtule německého stíhacího bombardéru, který havaroval na ostrově roku 1943 (vykopána při terénních úpravách parku vedle radnice a vystavena od roku 2003)

Turistické středisko

Do lázní v Gradu jezdili od začátku 19. století příslušníci významných rodin, především Habsburkové^[4][5] a město v lázeňské tradici pokračuje i díky velkému vodnímu parku s vnitřními i venkovními bazény a wellness centru nabízejícímu lázeňské procedury. Turisty přitahuje i centrum města, které je pro dopravu zavřené a nachází se v něm mnoho obchodů, barů a restaurací.

Město nabízí sportovní vyžití včetně tenisu, jachtingu, windsurfingu a golfu. Z Grada se lze výletní lodí dopravit do stejnojmenné laguny a navštívit několik ostrovů v ní, jako je například Barbana.

Galerie

• 
  Historické centrum
• 
  Dům vestavěný do hradební zdi
• 
  Dům se zbytkem hradební zdi
• 
  Bazilika sv. Eufémie
• 
  Mozaika v bazilice sv. Eufémie
• 
  Baptisterium
• 
  Základy baziliky sv. Jana
• 
  Kanál
• 
  Bazilika Santa Maria delle grazie
• 
  Ostrůvek Barbana s kostelem
• 
  Pláže

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grado, Friuli-Venezia Giulia na anglické Wikipedii.

Literatura

• Enrico MASSETTI: Trieste and Friuli (With Aquileia, Grado, Lignano, Gorizia, Cividale, Udine, Pordenone, Tarvisio, Massetti 2018 (4.vydání), s. 10-11.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grado na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky